Někdy si musíme půjčovat

Kdybychom měli my lidé vždycky dost peněz, vedli bychom určitě daleko spokojenější život, než jaký vedeme. Měli bychom vždycky všechno, co potřebujeme, a to by přece bylo skvělé. Nemít žádné existenční starosti, nad to není. Jenže bohužel tu taková situace nikdy nebyla a dá se předpokládat, že ani nikdy nebude. Peněz nebývá dost, zato jich bývá nejednou málo. A čím méně jich my lidé máme, tím hůř se nám žije.

Rádi bychom na tom něco změnili, ale nezměníme to. Ani rovnostářský socialistický režim nezajistil, abychom měli všichni peněz stejně a dost. Relativně stejně jsme jich všichni měli, i když i v tom panovaly přece jenom rozdíly, byť nesrovnatelně menší než dnes, ale spíše jsme si byli rovni v chudobě, než v blahobytu.

A tak dnes prostě někteří z nás dost peněz mají a někteří zase ne. A pokud se potýkáme s jejich pouze dočasným nedostatkem nebo potřebujeme zaplatit nějaký zatím nezvládnutelný výdaj, musíme to vyřešit třeba tím, že si vezmeme půjčku. Se kterou se nám podaří zaplatit to, co máme zaplatit, a pak už zbývá jenom postarat se o to, abychom ji zvládli i s úroky splatit.

Ale půjčky nejsou něčím, co by se poskytovalo komukoliv a automaticky. Kdo si chce půjčit, musí zaručit, že vše také vrátí. A s nízkými příjmy a záznamy v registrech dlužníků se to prokazuje jenom těžko. Takže obvykle v žádné bance neuspějeme a musíme to zkoušet i u nebankovní společnosti. Jejíž hypotéky bez registru naštěstí pomohou, protože ty se shánějí daleko lépe než bankovní půjčky. Člověk tu musí jenom nabídnout patřičnou záruku, jíž je zástava nemovitosti, ale toť vše. Nic tu není tak podstatné jako zastavení nějakého toho domu, bytu, chaty, pozemku, prostě nemovitého majetku, který má dostatečnou hodnotu. A kdo aspoň toto zvládne, má peněz (prozatím) dost. A pak už mu zbývá jenom takový dluh podle dohody s nebankovní společností vyrovnat.