Dnešní vládce nemáme k vládnutí

Na světě by to mělo chodit tak, že si my lidé z řad nabízejících se politiků vybereme ty, které považujeme za nejschopnější a nejspolehlivější, a tito nám pak budou vládnout. Měli bychom si vybírat ty, kteří nám pak za důvěru, kterou jsme jim ve volbách svěřili, budou sloužit až do roztrhání těla. Takoví politici by se nám voličům také měli zodpovídat. Měli by, ale už dlouho to tak nechodí. A nevím, jestli to u nás někdy v mém život právě takto fungovalo. Politiky si totiž volíme, ale s tou jejich službou národu to někdy není právě to pravé. Kolikrát tito spíše než spravování věcí veřejných věnují svůj čas a energii hlavně vlastním a stranickým zájmům! A nám občas nanejvýš hodí nějakou tu imaginární ohlodanou kost, abychom zmlkli.

Ovšem můžeme se tomu vlastně divit? Asi ani ne. Protože ani my si nevybíráme politiky podle toho, kdo z nabízejících se kandidátů dokáže nejlépe vládnout. Vybíráme si je většinou spíše podle toho, kdo nám dokáže nejvíc naslibovat, kdo se nám sladkými řečičkami nejvíce zalíbí. A kdo se s námi třeba i trochu podělí o to, co tato země nabízí.

Důkazem toho je třeba dnešní vláda. Která tu pro nás není ani tak proto, aby nám vládla, jako spíš proto, abychom měli komu nadávat a na koho svádět to, že se nemáme tak dobře, jak dobře bychom se chtěli mít. Je tu, aby si to vypila za vládu předchozí. Kterou jsme si pro změnu vybrali proto, že byla dost rozdávačná. Tak rozdávačná, až nám po ní zbyly dluhy, které budeme jenom těžko splácet. A ta zase byla zvolena, aby pokračovala v populismu vlády jí předcházející. A tak dále.

Pryč je zkrátka euforie z porevolučních dob, kdy jsme si skutečně slibovali, že si zvolíme demokratické, moudré a spravedlivé vladaře, po letech, kdy jsme si čistě formálně zvolili vždy jen ty, které za nás v podstatě zvolila jediná všemocná strana. Dnes máme vládce jen proto, aby bylo na koho nadávat. A těžko pak můžeme čekat, že se na takové posty požene někdo, kdo by nám skutečně vládnout měl, aby bylo jednou líp.